Lano od Mišíka

Čti dál:



• Floex: Spíš mě zajímají příběhy

  

  Jeden z hudebních vrcholů letošní Divadelní Flory byl koncert multiinstrumentalisty Tomáše Dvořáka aka Floexe. Jeho smyčky ve středu rezonovaly nočním parkánem, vrstvily se do hlubokých ploch a z dalekých vesmírů snášely dolů na zem jarní chlad. Léto z minulých dnů na chvíli prostě zmizelo. Stejně jako mé připravené otázky, které mi po koncertě připadly najednou prázdné. Během vystoupení jsem pochopil, že za Tomášovým setem není jenom slepé točení čudlíky, ale širší kontext.

  čti dál


• Ospalou krajinou

  

  Ospalá prosincová přehrada. Šedavé mraky přikryly oblohu a brání slunci, aby se svými paprsky dotýkaly hladiny. Vody je v tento zimní čas docela málo. Procházíš po místech, která bývají jindy ukrytá v hlubinách. Podél břehů sleduješ pozůstatky minulosti. Tady stál kostel a hned vedle hřbitov. Čtvercové půdorysy hrobů vystupují z jezera. Opodál chátrá opuštěné rekreační středisko, za zátokou vyhlíží odstavené karavany letní sezónu. Den pod vrcholky Beskyd pomalu usíná a tvoje osamělá toulka krajinou končí.

  čti dál


• Sweetsen 2018

  

  Některé věci jsi uvědomíš až s odstupem času. Grafiku pro Sweetsen jsem začal dělat před jedenácti lety. To je skoro třetina života. Společné festivalové foto fotím o pár let méně. Z festivalu se se za ty roky stala srdcovka. Potkáš kámoše, které jsi celý rok míjel. Na závěrečném večírku to z tebe celé spadne, ale hned druhý den ti  v hlavě šrotuje, jaký udělat další festivalový symbol. Tak zas za rok.

  čti dál


• V zapomenutém kostele na konci světa

  

  V zapomenutém kostele na konci světa jsme se jedno červnové odpoledne potkali. Celý den pršelo a venku se místo léta ukázal podzim. Půjčili jsme si klíč a večer jsme se do kostela potichu vrátili. Uvnitř byl klid, jenom vítr profukoval škvírami. Z lustrů padalo slabé světlo. Tak akorát, aby nerušilo atmosféru. Sem tam cvakla závěrka fotoaparátu, ale jen tak mimochodem. Ten den přeci o fotky vůbec nešlo.

  čti dál