18/10/2021
Beseda s fotografem, hudebníkem, vizuálním umělcem, nakladatelem a autorem knihy Příběh krajiny Lukášem Horkým a studentkou Katedry germanistiky FF UPOL Lenkou Schindlerovou o znovuobjevování zapomenutých sudetských autorů a společné práci na vydání českého překladu románu Lesní růžička německého autora Wolfa Waldheima.
Čti dál:
Krásná diskuze v rámci festivalu Kolébka
Díky za krásnou besedu s diskuzí na téma literatura a historie: Spící paměť v Javorníku a skvělý festival Kolébka. Už teď se těším na další ročník.
Někde mezi zimou a jarem
Únorový čas je období někde mezi zimou a jarem. Hřejivé slunce začíná nabírat na síle, avšak zima se nevzdává. Zvláště v Jeseníkách, kde se sníh drží někdy až do května. A tak jsi na pár dnů odjel z města do hor, aby ses na sklonku dne rozešel do nekonečných plání. Když slunce pomalu padá za obzor a zmrzlý sníh drží pevně tvoje kroky. Když tě temný les vítá a vítr prohání mraky nad opuštěnými hřbitovy. Vždycky tady hledáváš klid a je jedno, jestli je zrovna zima nebo léto. Láska ke kraji souvisí asi s věkem. Přirozený proces stárnutí, který máme každý zakódovaný v genech.
Jako by někdo roztáhl mohutnými pažemi kusy skály od sebe
Kousek od silnice, uprostřed lesa stojí zatopený lom. Dávno se v něm netěží. Teď v podvečer je tu klid. Jen ptáci a šustění stromů. Přírodní kulisa v nádherném přírodním divadle. Procházíš podél břehu, kroky tlumí spadané jehličí a udusaná hlína. Kličkuješ mezi kořeny a pak se posadíš na kámen a jenom mlčky koukáš. Jako by někdo roztáhl mohutnými pažemi kusy skály od sebe a prasklinu zalil křišťálově čistou vodou. Slunce se usadí do větví a tvé tělo zmizí v mracích rozmazaných po hladině.
Mlhavé jarní dny
Mlha se vznáší nad obzorem. Odráží se od špiček stromů a krajinu nechá dnes studenou a rozmazanou. Vzduch je ostrý jako břitva, obloha nízká a tmavá. Tak to tady po zimě chodí. Za velkým stromem uhneš z lesní cesty doleva přímo do náruče smrkového lesa. Půda je měkká, nasycená vodou a lepí se na boty. Jdeš po paměti, sníh před tebou ustupuje a ztrácí se v mělkých kalužích, které přeskakuješ jako zajíc. Míříš do opuštěné zátoky, kterou jsi objevil teprve před několika týdny.