18/10/2021
Beseda s fotografem, hudebníkem, vizuálním umělcem, nakladatelem a autorem knihy Příběh krajiny Lukášem Horkým a studentkou Katedry germanistiky FF UPOL Lenkou Schindlerovou o znovuobjevování zapomenutých sudetských autorů a společné práci na vydání českého překladu románu Lesní růžička německého autora Wolfa Waldheima.
Čti dál:
Do centra Jeseníku
Předposlední zářijový víkend se potkali všichni příznivci kultury v Jeseníku. Konal se další ročník festivalu divadla, čtení a hudby s názvem Im centrum / V centru, který navazuje na historickou kulturní a společenskou provázanost mezi Čechy a Němci v bývalých Sudetech. Společné kořeny byly násilně přetrhány po druhé světové válce divokým vyhnáním německého obyvatelstva z pohraničí. Dávné křivdy pomalu mizí a oba národy se opět spojují. Zástupci autorského čtení za českou stranu: Rudiš, Typlt, Tučková nebo nové umělecké centrum „Kokon“ v bývalé knihovně a nakonec Kafka Band. Byl jsem u toho.
Tým edice Urle zavítal do Starého Města pod Sněžníkem
V pondělí jsme besedovali ve Starém Městě pod Sněžníkem. Členové týmu nakladatelství Surbanz, ediční řady Urle – Lukáš Horký, Lenka Schindlerová a Monika Čermínová – představili edici, která se zabývá objevováním zapomenutých míst a autorů ze Staroměstska a uvedli knihu Cesta na půlnoční, autorky Grete Kunz. Děkujeme pozornému publiku za účast, Ivě Janouškové za pozvání a organizaci akce.
V náručí nejkrásnějších krajin
A tak jsi došel až sem, do kraje pohnuté minulosti. Vlak tady zabloudí jen občas v letních měsících a tak už jen opuštěné nádraží připomíná dávno zmizelý život. Vydal ses podél stromů úzkou pěšinou až na samou hranici pole. Slunce zapadá za obzor a prudce se opírá do žlutavých klasů a stromů a jejich stín tím neúměrně protahuje.
Jediný pevný bod v nekonečném bílém moři
Vstoupíš do ní. Dotkneš se, zlehka osaháš, zastavíš a chvíli jen koukáš. Oči si brzy zvyknou. Ve smutném kraji zimy poblíž polských hranic, kde se stopy původních obyvatel občas zjevují jako siluety v bezčasí. Bloudí loukami a hledají své kořeny, po válce násilně přeťaté v rámci kolektivní viny. Za léta se tady kocháš dalekými výhledy, ale teď je tvůj pohled chycený do nepropustné sítě vodní clony. Pak se rozejdeš. Pomalými kroky vykročíš do prázdnoty. Zjeví se maják s prsty vztyčenými k nebi. Jediný pevný bod v nekonečném bílém moři.