17/10/2023
Čti dál:
Kafka Band křtili v DOXu
Ani se mi do Prahy nechtělo. Sotva jsem vystoupil z vlaku, spustil se liják. Provazce dešťů bušily do asfaltu, teplota oproti Ostravě mínus deset a já se trmácel přes půl Holešovic ověšený foťákama. Záda od hromady krámů bolela. Ale stejně jsem věděl, že sotva překročím práh DOXu, nálada se rázem otočí a bude to jízda jak za starých časů s Priessnitz. Kafka Band zrovna dodělávali zvukovku. Prošel jsem si místa, zkontroloval úhly, abych během koncertu netápal. Kluci mezitím zmizeli z pódia a šlo se naproti do hospody na pivo.
Když jsme sledovali podzim
Natáhl jsi ruku a dotkl ses mraků. Vítr je hnal po obloze a tys je chtěl jenom na chvíli zastavit. Nebo alespoň zpomalit, jako čas, který teď utíká taky příliš rychle. Potkali jsme se v jeden zářijový den. Náhoda tomu chtěla. Modravá propast zalitá odpoledním sluncem byla jediným svědkem našeho spojení. Tam uprostřed skal jsme jen tak chvíli stáli a mlčky sledovali podzim.
Fenomenální závěr v ZAZ a The Cure. Colours of Ostrava, den čtvrtý
V sobotu přijel soukromý zemědělec i s Českou televizí. Tradičně jdu pozdě, spěchám na AM Stage, abych něco neprošvihl a zamával mamince do kamery. Udýchaný vytahuji foťák a koukám, jak na pódiu skáče nějaký týpek, hecuje lidi ať jdou blíž a pouští si k tomu z PC muziku. Začal jsem fotit. Furt něco blekotal a odpočítával. Po patnácti minutách jsem pomalu odcházel, že mám hotovo. V tu chvíli mi došlo, že něco nesedí, že to asi nebude pěstitel paprik a broskví z Jižní moravy, kakaový muž Cocoman.
Nezvěstný ve sněhobílém moři
Babí léto je už dávno pryč a podzim vládne pevně nad městem. Znatelně se ochladilo, dny se zkracují a vítr fouká studený. Jedu z Frýdku. Nespěchám. Když po několika málo kilometrech dálková světla narazí na nepropustnou bílou zeď, musím zpomalit. Středová čára prázdné silnice mizí v mlze, která mě opouští až těsně před Olomoucí. Počasí spíš na čaj u rozehřátých kamen u nás v Jeseníkách, ale já mířím na Kafka Band a v hlavě mám jejich nedávný koncert v Lázních.