17/10/2023
Čti dál:
Fenomenální závěr v ZAZ a The Cure. Colours of Ostrava, den čtvrtý
V sobotu přijel soukromý zemědělec i s Českou televizí. Tradičně jdu pozdě, spěchám na AM Stage, abych něco neprošvihl a zamával mamince do kamery. Udýchaný vytahuji foťák a koukám, jak na pódiu skáče nějaký týpek, hecuje lidi ať jdou blíž a pouští si k tomu z PC muziku. Začal jsem fotit. Furt něco blekotal a odpočítával. Po patnácti minutách jsem pomalu odcházel, že mám hotovo. V tu chvíli mi došlo, že něco nesedí, že to asi nebude pěstitel paprik a broskví z Jižní moravy, kakaový muž Cocoman.
Stárnutí může být docela hezké. The Cure a Colours Of Ostrava 2019
V půlce koncertu charismatické ZAZ se začalo publikum u pódia trochu měnit. Děvčátka v roztrhaných punčoškách s černými tričky s nápisem „The Cure“ začaly být smutné. Zanedlouho se zjeví jejich modly. Jako bych koukal do zrcadla, když jsem v páté třídě postával před kulturním domem ve Frýdku-Místku, když mě můj otec dovezl na koncert metalového Titanicu. Touha někam se zařadit patří k pozvolnému dospívání a předbíhá rozum v hlavě i dnes. Je neděle, Colours of Ostrava 2019 jsou minulostí a já pátrám nad tím, proč nemůžu včerejší finále dostat z hlavy.
Přeplout divoké jesenické kopce a vylodit se na koncertě Kafka Band
Vítr tahá listy po silnici, jako nějaké loutky na špagátu. Léto skončilo sice hned prvního září, ale jeho kousky se na chvíli vracejí a visí ve vzduchu nad Hrubým Jeseníkem. Polední slunce vykukuje mezi stromy a já přejíždím zapomenutými silnicemi přes kopce u Karlovy Studánky. Mám tady svoje zkratky, které se vyhýbají profláknutým cestám, kde teď parkují stovky turistů, co míří na Praděd. Jedu do Jeseníku na festival, na autorské čtení do kina a večer na Kafka Band nahoru do lázní.
Kafka Band - vrchol letošního Hradeckého slunovratu
Není moc festivalů, které jsou vyladěny od hudební produkce přes skvělou gastronomii. Z Colours se stala až příliš velká fabrika s hromadou lidí, na ostatních festivalech rotují stále ty samé mainstreamové kapely, až jednotlivé akce splývají v jednolitý celek. Hradecký slunovrat si drží stále vysokou laťku nejen kvůli poučenému a vnímavému publiku, ale taky díky úžasném genius loci. Před dvěma roky jsem v Hradci nad Moravicí fotil Priessnitz. Tehdy pršelo, letos po dešti ani památky a na pódiu Kafka Band.