Třiadvacátá Divadelní Flora dospěla do svého finále. Vrcholem druhého festivalového víkendu byla bezesporu adaptace německého nositele Nobelovy ceny Güntera Grasse – Plechový bubínek. Ve specifické verzi s jedním hercem a obrovskou židlí a v režijním provedení Olivera Reeseho, šéfa jedné z nejrespektovanějších evropských divadelních scén – Berliner Ensemble. Výborný Nico Holonics jako Oskar Matzerath během dvou hodin neslezl z pódia. 

Bergmana není nikdy dost. Persony Divadla Na zábradlí jsem fotil ve čtvrtek potřetí. Opět zákulisí a navíc i šatna, kde kraloval Kuba Žáček. Co hláška, to perla. Pak jsem si odskočil do Moravského divadla na tamní operu a poté do Divadla hudby na jeden z vrcholů letošního ročníku – divadelní spolek Jedl v čele s Lucií Trmíkovou. Inscenace Soukromé rozhovory v režii Jana Nebeského nahlíží prostřednictvím dialogů do manželského soužití Bergmanových rodičů. Osobitý zážitek nakonec ale přebil večerní koncert WWW. 

Divadlo Na zábradlí představili reprízu Person. Zašil jsem se s herci v zákulisí za scénou a fotografoval jsem odtud. Před inscenací se debatovalo a kromě herců se besedy zúčastnil umělecký šéf Petr Štědroň a dvorní scénograf Marek Cpin. Oba zmínění objasnili problémy se vznikem inscenace. Večer patřil brněnskému HaDivadlu a jejich Maloměšťákům, kteří byli na mě trochu moc pomalí a nudní.  Oproti tomu byl docela zajímavý dopolední program účastníků dramatického kurzu SENior.