lukashorky
Menu

Archiv

leden 2024
listopad 2023
říjen 2023
září 2023
srpen 2023
červenec 2023
červen 2023
květen 2023
duben 2023
únor 2023
leden 2023
listopad 2022
říjen 2022
září 2022
srpen 2022
červenec 2022
červen 2022
květen 2022
duben 2022
únor 2022
leden 2022
prosinec 2021
listopad 2021
říjen 2021
září 2021
srpen 2021
červenec 2021
červen 2021
květen 2021
únor 2021
leden 2021
prosinec 2020
listopad 2020
září 2020
srpen 2020
červenec 2020
červen 2020
květen 2020
duben 2020
březen 2020
únor 2020
leden 2020
prosinec 2019
listopad 2019
říjen 2019
září 2019
srpen 2019
červenec 2019
červen 2019
květen 2019
duben 2019
březen 2019
únor 2019
leden 2019
prosinec 2018
listopad 2018
říjen 2018
září 2018
srpen 2018
červenec 2018
červen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
únor 2018
leden 2018
prosinec 2017
červenec 2017
prosinec 2016
říjen 2016
duben 2016
prosinec 2015
listopad 2015
duben 2015
říjen 2014
srpen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
leden 2008
prosinec 2007
říjen 2007
září 2007
květen 2007

23/4/2011

Downbelow v pořadu České televize Kutura.cz

Dnes v 18.30 v premiéře, v úterý 26. 4. 2011 v 07:30 a ve středu 27. 4. 2011 po půlnoci v 00:20 bude vysílát Česká televize profil kapely Downbelow v rámci pořadu kultura.cz

18/4/2011

Priessnitz Alois Nebel Tour 2011 v Nymburku

V neděli už je jaro. Zahrady zahradních domků jsou plný městských výletníků a psů. Život je jednoduchý, sami si ho komplikujeme. Ve všem se hrabeme, někam ženeme a pořád něco hledáme. Fakt je ale krásně! Tak si to šněruju městem a slibuju si, že budu zas chvíli koukat na svět z té jednodušší stránky.

V neděli už je jaro. Zahrady zahradních domků jsou plný městských výletníků a psů. Život je jednoduchý, sami si ho komplikujeme. Ve všem se hrabeme, někam ženeme a pořád něco hledáme. Fakt je ale krásně! Tak si to šněruju městem a slibuju si, že budu zas chvíli koukat na svět z té jednodušší stránky.

Nymburk je hezký město, kde vyrůstal Hrabal. Má Labe, hraje se tam dobrý basket a pořádají pravidelně festival. Včera se tam zastavili Priessnitz a odehráli zkrácený set. Bylo to rychlý a zase dobrý. Vystoupili po Zvířatech. To je kapela, která hraje na kytary obráceně a říkají tomu Ska. Priessnitz měli takovou skleněnou šatnu – jako stánek na květinářském veletrhu, kde se ti může stát, že netrefíš dveře. Byl tam výborný guláš a koláče, co jsem zapomněl u Kružíka v autě.

V neděli už je jaro. Slunce svítí na rozžhavené grily z Tesca. Děti pobíhají, výskají. Pivo teče z lahváčů a městem se nese slavnostní nálada. Je krásně. Příští sobotu hrají Priessnitz v Raškovicích. To budu mít blízko.

14/4/2011

Priessnitz Alois Nebel Tour 2011 v Plzni

Nejlepší jsou ty mejdany, který neplánuješ. Chtěl jsem zabalit krámy a jet po koncertě domů, ale prostě to neklaplo. Tam dole pod Flédou, kde není mobilní signál, slušně pokračuje večírek a rozjíždí se dost střelený debaty. S každým pivem víc rozumíš. To jsou krásný večery a divný rána, plný emocí z prožitý svobody. Seš toho až po okraj a zbožňuješ život. Mám rád stavy, kdy se rychle zamilováváš a ještě rychlejc upadáš do nostalgie a smutku, který prožíváš stejně intenzivně jako vlastní žití.

 

oči máš měňavý, ty tě prozradí, zrazená
bejváš přítulná, někdy zlá, zlobivá…

Ráno jsme se počítali a naštěstí dopočítali. Mám toho v žíle asi nejmíň, tak řídím. Dálnice je prázdná. Míjíme Benzinu u Křížů, hraje Pearl Jam, pak Massive Attack. Fakt dobrý. Vždycky mě zajímalo, co poslouchají Priessnitz v autě, když jedou na koncert. Já v autě někdy poslouchám Priessnitz. Plzeň je zvláštní město, když kroužíš po náměstí. Jsou tam jednosměrky, ulice, co tě nasají na začátku a vyplivnou na druhým konci města. Jsme tady brzo, ani moc nebloudíme. Pozdní oběd ve vegetariánský restauraci. Plzeňský pivo z tanku, bez konzervačních přísad. Prej má jinou chuť, ale to já nepoznám. Čekáme na zbytek kapely a já si přehrávám včerejšek…

Klub se postupně zaplňuje. Má dvě patra. Nahoře je balkón jako v divadle. Nemá kóje pro velký hosty, podnikatele ani politiky. V šatně pro muzikanty jsou modrý a žlutý zdi, kde visí vzkazy od kapel pro jiné kapely. Máš pocit, že tu sedělo hodně zajímavých lidí a třeba když tu chvíli zůstaneš, něco z toho na tebe přeskočí. Kdo ví. Začíná intro, začíná Priessnitz a pak už zpívá celý sál. Asi nejvíc za celý turné. Projekce i playlist znám nazpaměť, tak fotím co vidím. Občas z mlhy vyjede vlak. Snažím se fotit, co jiní nefotí. Možná se nesnažím, možná to fakt tak vidím. Možná mi vlaky…

Cesta do Prahy je poklidná. Hraje zase Massive Attack v pomalým rytmu. Wendy to uspává. S Kružíkem, K2 a Zdéňou ještě pokračujeme v nonstop baru, kde mají divný pivo. Barman ho prý nepije. Nakonec u Zdeňka doma zapíjíme úspěšný koncert slivovicí a Peťan se rozpovídal. Když točili kdysi s Davidem Ondříčkem medailon u hrobky Vincenze Priessnitze, začaly se dít divný věci. Obloha se zatáhla a spustila se šílená průtrž. Zvukař dostal pecku od mikrofonu a nikdo nebyl schopen chvíli zůstat uvnitř. Asi se to nemělo stát. Rozdat si karty se záhrobím, není žádná prdel. Co jsou to za světy, který chceme žít? Fascinují mě.

Priessnitz, Plzeň 6. 4. 2011

11/4/2011

Downbelow Roadside Traveler 2011: Praha

Downbelow se představí v rámci svého jarního turné zítra 12. dubna v Praze v klubu Kain na Žižkově. Kapela se po delší odmlce vrací na pódia s novým koncertním programem, který propaguje jejich debut Roadside Traveler. Ke vstupence CD Roadside Traveler zdarma, mediálním partnerem je Radio 1.

6/4/2011

Včera se Brnem přehnala divná nálada

Včera se Brnem přehnal vítr. Obloha se zatáhla a déšť, který chvíli váhal nakonec v plné síle stejně udeřil na okení římsu. Mám rád deštivý dny. Vzduch se vyčistí, ulice se vyprázdní a to podivné, nepopsatelné tajemno se rozlije celým městem. Je kolem páté. Sedím v šatně a poprvé za celé turné Priessnitz jsem na místě s předstihem. Za dob mých studií jsme trávili večery ve Staré pekárně, která je o pár domů vedle. Tam jsme taky často hrávali s Downbelow, natočili první živák a opíjeli se až do raních přednášek. To se ještě žilo podle jiných pravidel.

Včera se Brnem přehnala divná nálada. Melancholická a smutná. Asi za to mohl ten déšť. Teď na to myslím, když Priessnitz začali zvučit. Vzpomínám na koncert Vltavy, kterou jsem tehdy hodně poslouchal. Hrála v Tetra Hydro Clubu. Kdysi v prváku na výšce jsme tam měli zkušebnu. V takovým temným doupěti se špatným světlem a plesnivou zdí. Bylo to hluboko ve sklepě a ani nevím, jestli jsme tam vůbec platili nájem. Ve velkým sále kdysi fungovalo kino. Hliněná podlaha barvila všechno kolem, vytrhaný sedačky stály v rohu a vlezlá tma ukrývala ten strašný bordel. U baru jsme koukali do obrovskýho akvárka, pila se tam Rakija a já nosil bílý svetr. Moc si z toho nepamatuju, ale občas se mi o tom zdá. Klub je dávno zavřený, snad jen strhané plakáty na oprýskaných zdech v Cejlu připomínají jeho zašlou slávu.

V šatně je zatím klid, zastavil se Dušan Neuwerth, který už dávno nazvučil. Že prý se vrátil k nahrávání na pás, když dělal se Sunshine na nové desce. Je fakt dobrej. Do začátku chybí pár minut a ruch za dveřmi zvyšuje napětí. Je jich tam čtyřista, možná pět set. Zdeňa mě nalomil. Chtěl jsem po koncertě odjet domů, ale prej mám zůstat i na zítřejší Plzeň. Co s tím?

Metronom bliká, dává celýmu představení řád. Před pódiem je hlad. Nenasytné ruce obrácené vysoko ke stropu pátrají po vlnách, které se z hora valí samy od sebe. Jaromír nikoho nešetří. Publikum reaguje trochu opožděně, ale s každou další písní klukům roste sebevědomí. Přece tady dlouho nehráli a jsou zvyklí na menší pódia. Ale zepředu to vypadá skvěle. Lidi se chytli. Hýbou se a ze tmy křičí sloky. A Priessnitz ve svým klidu, rozestavění pod velkým plátnem vévodí černobílé show.

Priessnitz, Brno, Fléda 5. 4. 2011
a zítra Plzeň?

5/4/2011

Válečný malování

Včera jsem spal poblíž Krnova v krásný starý chalupě. Má tlustý zdi, který drží v zimě teplo a v létě chladí. Usínám rychle, protože sobota bude náročná. Jedu do Brna na fotografický workshop a pak rychle zpátky na Priessnitz. Cestou přemýšlím nad konceptem výstavy Dity a Petra v Ostravě. Poslouchám Stereo. Jak na projekce, aby vernisáž nenudila? Koukám z okna na ubíhající elektrické sloupy. Nějak ten život strašně rychle plyne.

Malý klub s velkým M funguje hodně let. Valašsko. Okolní vesnice mají smutný osudy. Kelč je obec poblíž Valmezu. Po válce se tam znárodňovaly statky a lámaly charaktery, stejně jako v Sudetech. Bydlel tam František, podle kterého Vojtěch Jasný natočil Rodáky.

Válečný malování na tváři s upřeným pohledem je dostatečně výmluvný. Jaromír sleduje obrácený děj, bez emocí, zbavený gest stojí na jevišti a kouká někam do prázdna. Namodralý světlo projekce kreslí ponurý obraz. Alois Nebel vidí to, co jiní nevidí. Priessnitz sází na stůl podle osvědčených pravidel. Zase to funguje. V Sudetech prší. Ze stromů padá listí, pouští je Clad skrytý za svým světelným pultem schovaný v sudu za zvukařem. Jsem hodně blízko. Zajímá mě, co se stane s kůží, když ji rozmažeš. Pozoruji tváře. Hýbou se v pomalým tempu. Monotónně v jednoduchým rytmu. Jsou studené. Jsou chladné jako moje city, když se uzavírám do sebe.

procitám
usínám
čas plyne tam a zase zpátky
chodím do práce
chodím do kina
a život život je tak krátký
dívám se na tv
bez zájmu bez viny
čas plyne tam a zase zpátky
občas si něco dám
občas se odhodlám a život
život je tak krátký
a život život je tak krátký krásný
ráno to není dobrý civím do zrcadla možná z lásky
válečné malování stéká do umývadla počítám vrásky

Kdo ví co nás ještě čeká? Koukám na plátno a z pohraničí odsouvají němce. Kdo ví, kde je vlastně vina? Kdo hýbe osudy? … a válečný malování stéká do umyvadla.

Priessnitz Alois Nebel Tour 2011 ve Valašském Meziříčí
…v úterý Fléda.

3/4/2011

Příběh vystřižený jakoby z Červeného pokoje.

Rozvlněné kopce jsou znát. Cesta tě zpomalí, když koukáš kolem sebe. Domy mají jiný střechy. Začíná Nízký Jeseník, rozložený v těsném sousedství Hrubého. Ale Vysoký bys hledal marně… Krnovsko je kraj poblíž hranic, zapomenutý a trochu poznamenaný minulostí. Žijí tam tvrdý lidi, co se jen tak nezlomí, jsou tam rozlehlý pláně a za pár let tam vyroste nová přehrada. Taky tam mají klub. Stojí kousek před přeškrtnutou cedulí Krnov. Když z města utíkáš do hor, máš ho po pravé ruce. Lidi se tam v pátek hromadili a byla příjemná atmosféra.

Rozeznělo se intro. Před tím to nebylo vidět, ale teď, když se předsálí se vyprázdnilo a všichni se natlačili k pódiu, tak jsem si všiml divné scény. Červený závěs, velký kachle na zemi a k tomu lezou z dálky zvláštní zvuky Kružíkovy kytary. V hlavě se mi odehrává příběh, vystřižený jako by z Červeného pokoje.

Trpaslík: „Má sestřenice, ale copak nevypadá skoro přesně jako Laura Palmerová?“
Cooper: „Ale to je Laura Palmerová… Jste Laura Palmerová?“
Žena: „…mám pocit, že ji znám. Ale někdy se mi ohnou ruce dozadu.“
Trpaslík: „Je samé tajemnství. Tam odkud jsme my, krásně zpívají ptáci a vzduch je vždy plný zpěvu a hudby.“

Vzpomněl jsem si na svůj pokoj, taky na vlastní světy. Všechna ta přání, sliby a touhy. Malý vítězství a velký prohry, co tě formovaly. Hraje mi Priessnitz. Hraje mi ve světě uvězněném kdesi hluboko v těle.

„Coopere, vy možná neznáte strach na tomhle světě, ale jsou i jiné světy. Moji lidé věří, že Bílý vigvam je místo kde sídlí duchové, kteří vládnou člověku a přírodě…“

Pak už nešlo fotit ostře. Všechny pokusy selhaly a já šel na víno.

„…skrz temnotu budoucí minulosti, kouzelník touží prohlédnout. Je jen jedna šance mezi dvěma světy. OHNI, SE MNOU POJĎ.“

Priessnitz, Krnov, 1. 4. 2011