lukashorky
Menu

říjen 2019 obrazem...

26/10/2019

Nezvěstný ve sněhobílém moři

Babí léto je už dávno pryč a podzim vládne pevně nad městem. Znatelně se ochladilo, dny se zkracují a vítr fouká studený. Jedu z Frýdku. Nespěchám. Když po několika málo kilometrech dálková světla narazí na nepropustnou bílou zeď, musím zpomalit. Středová čára prázdné silnice mizí v mlze, která mě opouští až těsně před Olomoucí. Počasí spíš na čaj u rozehřátých kamen u nás v Jeseníkách, ale já mířím na Kafka Band a v hlavě mám jejich nedávný koncert v Lázních. 

Komorní atmosféra klubu Jazz Tibet vyplavuje staré vzpomínky na Aloise Nebela a náš koncert Downbelow před Priessnitz. Tehdy se večírek protáhl až do ranních hodin a já pak dospával ještě na nádraží při čekání na spoj domů. Dnes naštěstí řídím a černé díře s názvem Veritgo se pro tentokrát vyhnu obloukem. 
 
Je vyprodáno. Narváno až k baru, dostat se k pódiu raději nezkouším. Klidný set ruší jen pár žvanilů za mnou, kteří evidentně nepochopili, na co přišli a naštěstí je včas kdosi okřikl. Sledoval jsem Cladovy projekce, myslel na Kafku a taky na Priessnitz a hory. Jak je to všechno propojené. 
 
Po koncertě se utvoří diskuzní kroužek na baru, kterému velí Jára Rudiš. Probíráme všechny bolesti světa a domlouváme autorské čtení za rok v Opavě. Pak se povídání stáčí na Sudety a na Rudolfa Rittnera z Kozího hrádku. Vyzpovídám Janu, co o něm napsala disertační práci. Odcházím asi na třikrát, ale vidina dlouhé půlnoční cesty na chalupu přemůže touhu dát si pivo a zůstat do rána. Však se tady za pár týdnů zase potkáme a tentokrát přivezu i Petra Kružíka.
 
Sotva se rozloučím s Olomoucí, obklopí mě zase mlha. Nekonečná mlha. Stejně hustá a těžká, jako před několika hodinami. Jako by v ten den byla Olomouc jediným světlým bodem na mapě. Osamocený maják v sněhobílém moři. Kdesi v dáli se tyčí útes Hrubého Jeseníku a já zanedlouho dopluji do lesů, kde hučí potok a nahoře nad stromy vykukují hvězdy.


20/10/2019

Víkend na vlně kytar i folklóru

V pátek večer jsme se s Downbelow ukázali v Rožnově pod Radhoštěm na tradičním jarmarku. Měl jsem obavy, jak náš rokenrol valaši přijmou, ale vše dopadlo dobře. Hrálo se fajn a zkusili jsme i novou věc, kterou chystáme s Petrem Kružíkem na novou nahrávku. Petrův rukopis je jasný a tak mi z toho leze trochu Priessnitz. Sobota patřila folklóru a souboru Grunik, pro který jsem připravil projekce k jejich novému programu věnovanému Věrce Šejvlové. Jeden den s basou na pódiu, druhý zavřený ve zvukařské kabině s projektorem. Prostě tvůrčí víkend se vším všudy.

7/10/2019

Zmizelé město – po stopách zapomenuté historie Frýdku-Místku

Nový projekt dvou Frýdecko-Místeckých patriotů Lukáše Horkého a Jaroslava Kocince s názvem Zmizelé město se slavnostně představí v pátek 11. října 2019 v 16:00 v ulici Revoluční poblíž čísla popisného 1280 ve Frýdku-Místku. Záměrem obou autorů je vytvořit fyzickou síť bodů – cedulí, které budou připomínat pozapomenutou historií města Frýdku-Místku. U každého objektu bude rovněž krátký popis s odkazem na webovou stránku, kde si může zájemce přečíst podrobné doplňující informace. Tato otevřená platforma by se měla postupně rozrůstat o další místa. 

„Chtěli bychom připomenout důležité, ale často opomíjené milníky několika generací lidí spojených s naším městem. Cítíme potřebu vyjádřit se k naší minulosti, která nebyla často růžová,“ říká jeden z autorů projektu Jaroslav Kocinec.

První zastavení Zmizelého města odkazuje na židovské památky a stojí symbolicky jen pár desítek metrů od místa, kde byla v noci z 13. na 14. června roku 1939 vypálena židovská synagoga. Je až s podivem, že k dnešnímu dni neexistuje ani jeden důstojný pomník, který by tuto nešťastnou událost připomínal. Právě tuto skutečnost se snaží autoři projektu napravit. V pátek 11. října 2019 v 16 hodin bude odhalena železná cedule s pořadovým číslem jedna.

„V nejbližší době se mapa rozroste o připomínku Adolfa Landsbergera – jednoho ze zakladatelů textilního průmyslu ve Frýdku a Místku nebo připomene osobnost architekta Jaroslava Čermáka, který byl v poválečných dnech roku 1945 za nejasných okolností brutálně ubit lopatou,“ přibližuje další plány druhý z autorů fotograf Lukáš Horký, který je zároveň autorem originálního provedení vizuální podoby celého projektu.