Zvláštní fenomén letních srazů maturitní 4A. Příští rok to bude dvacet let. Rok co rok na stejným místě udržujeme kontakt. Pro okolí možná infantilní vrtoch těch, co nikdy nedospěli a zůstali zamrzlí ve školních lavicích, ale pro mě byl Gympl silné období. Proto tento zápis, abych utřídil myšlenky a nezapomněl.
ze vzpomínek na první Sosninu
termín: sobota 25. června 1994 sestava: komplet 4A bez Jany Pflegrové
„25. 7. 1994 21:05 – Před měsícem byla BEČKA a zrovna jsme stáli u ohně s … lahví … vody,“ začíná dopis Marcely Bužgové, který přišel k babičce do Lysic, kde jsem trávil celé letní prázdniny. Je proto jisté, že stěžejní část Bečky (pomineme-li fakt, že někteří začali už v pátek) se konala v sobotu 25. června 1994. Za původním nápadem stál Radek Pělucha a akce se měla konat v Lískovci, ale všechno bylo jinak…
V pátek se pil Jabčák za 18. V sobotu měla být bečka, ale přijel akorát plný vozík lahváčů, Pepa Kůrka a David Stypka. Tradice lahváčů, stejně jako Stypkova košile a můj stan Woodstock je to jediné, co přežilo až do dnes. Kotel, Martin a Maroš se cucali se Šenou. Cituji Maroše, když vzpomíná: „…protože Šena byla velká jak cyp.“
„Hned když mi došel LETTER FROM YOU, zavolala jsem Pepovi a ptala jsem se, kdy bude Bečka. On vůbec neveděl, že něco organizuje…,“ pokračuje dopis od Marcely a je tudíž jasné, že za rozhodnutím upořádat bečku na Sosnině stojí Pepa Kůrka a byla mu tím nechtěně připsána role organizátora i té další.
S Davidem Kiršem a Daidem Kopřivou jsme dorazili společně (po usilovném hledání místa, z úplně jiné strany). Pil jsem Colu s vínem a odešel jsme večer i s Davidama a Marcelou. Tehdy jsme byli pomalejší a příliš slušní, abychom zůstali do neděle. Akce to byla zásadní, což se v příších letech potvrdilo. První vztahy a lásky podél břehu Morávky. Nakonec dostaly jiiný tvar, stejně jako koryto řeky, které se za těch dvacet let několikrát proměnilo. Stojí za to se tam vracet a hledat své gymplové kořeny.
Původní slib, že se na místo rok co rok budeme vracet, vzal za své z růných důvodů. Je však jisté, že původní sláva Bečky bude opět jednou obnovena. Zůstali jsme tři nejsilnější, kteří nikdy nevynechali. Já, David Kirš a Martin Rusek.
