lukashorky
Menu

Archiv

duben 2024
leden 2024
listopad 2023
říjen 2023
září 2023
srpen 2023
červenec 2023
červen 2023
květen 2023
duben 2023
únor 2023
leden 2023
listopad 2022
říjen 2022
září 2022
srpen 2022
červenec 2022
červen 2022
květen 2022
duben 2022
únor 2022
leden 2022
prosinec 2021
listopad 2021
říjen 2021
září 2021
srpen 2021
červenec 2021
červen 2021
květen 2021
únor 2021
leden 2021
prosinec 2020
listopad 2020
září 2020
srpen 2020
červenec 2020
červen 2020
květen 2020
duben 2020
březen 2020
únor 2020
leden 2020
prosinec 2019
listopad 2019
říjen 2019
září 2019
srpen 2019
červenec 2019
červen 2019
květen 2019
duben 2019
březen 2019
únor 2019
leden 2019
prosinec 2018
listopad 2018
říjen 2018
září 2018
srpen 2018
červenec 2018
červen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
únor 2018
leden 2018
prosinec 2017
červenec 2017
prosinec 2016
říjen 2016
duben 2016
prosinec 2015
listopad 2015
duben 2015
říjen 2014
srpen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
leden 2008
prosinec 2007
říjen 2007
září 2007
květen 2007

leden 2020 obrazem...

29/1/2020

Dvorní šašci Viktora Fischla u Bezručů

Dramatizace románu Viktora Fischla s názvem Dvorní Šašci sleduje osudy čtyř židovských kamarádů z Osvětimi. Inscenace se poprvé představuje na jevišti Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Režie temného filozofického díla se ujal slovenský režisér Jakub Nvota, mimo jiné podepsaný u Bezručů pod Spalovačem mrtvol a Zapomenutým světlem. Mrkněte na krátký fotoreport z generálních zkoušek.

24/1/2020

Pozoruhodný projekt fotografa Lukáše Horkého představuje Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku

Objektiv mobilního telefonu a záznam několika bezprostředních myšlenek během bezúčelných toulek přírodou. To jsou hlavní vyjadřovací prostředky fotografa Lukáše Horkého v jeho novém projektu s názvem Příběh krajiny. Svůj obrazový deník představí ve čtvrtek 30. ledna v 17 hodin na frýdeckém zámku.


Výstava je složena ze dvou tematických celků. První část obsahuje snímky, ve kterých je patrná stopa lidské existence. Opuštěné betonové ploty pomalu zarůstají vegetací, dno prázdné přehrady vydává svědectví o zaniklé obci nebo cesta, kterou dřív lemovaly domy hornické kolonie, dávno ztratila svůj cíl. Druhá série barevných snímků pořízených převážně v horské krajině nebo na periferii je doplněna o krátké deníkové záznamy, které autor publikuje primárně na sociálních sítích a Slouží jako terapie a odpočinek od těžkých dokumentárních souborů, na kterých Horký ve své volné tvorbě dlouhodobě pracuje.


„Příběh krajiny jsem začal psát na v Jeseníkách v březnu 2017. Myšlenka projektu se ale zrodila mnohem dříve, během studií na Institutu tvůrčí fotografie, když na přednáškách krajinářské fotografie nám pedagog Jan Pohribný často říkával, že není důležité, jestli v krajině nějakou fotografii uděláš, mnohem důležitější je, že v ní jsi. Tahle věta se mi vryla do paměti už tehdy, ale docenil jsem ji vlastně až nedávno, když jsem při svých toulkách krajinou hledal samotu a klid v okolní přírodě,“ říká fotograf, který se mimo jiné proslavil syrovými snímky mentálních anorektiček a bulimiček.
Koncept projektu je jednoduchý: žádný fotoaparát ani přesný plán, co vyfotíš nebo napíšeš. Horký používá jen obyčejný mobilní telefon. Poukazuje tím na skutečnost, že v dnešní době může fotografovat úplně každý. Je třeba mít jen myšlenku, nosné téma a vše ostatní už přijde samo.


„Často míváš pocit, že tě na tvých toulkách cosi provází a oslovuje. Bloudíš světem, díváš se kolem sebe a to co vidíš, zapisuješ jako do deníku. Dřív než slunce zapadne za horizont, digitální otisk krajiny obalíš do několika slov a zaznamenáš, abys věděl, kde jsi byl,“ poeticky přibližuje svoji motivaci Horký.
Lukáš Horký je v prvé řadě fotograf, který pracuje na celé řadě dokumentárních cyklů. Svým fotoaparátem zachytil mnoho divadelních inscenací a v poslední době při svých toulkách krajinou Jeseníků a Beskyd píše obrazové lyrické deníkové záznamy. Dlouhodobě sleduje proměny města Frýdku-Místku. Lukáš pracuje s fotografií, vizuálním uměním, grafikou a videem. Je také hudebník ve formaci Downbelow a ve svém volném čase hraje basketbal za BK Frýdek-Místek.


Vernisáž ve čtvrtek 30. ledna 2020 v 17 hodin na frýdeckém zámku.
Výstava bude otevřena do 29. března 2020.
Otevřeno:
úterý, středa, pátek 8.00 – 12.00, 12.30 – 16.00
čtvrtek: 8.00 – 12. 00, 12.30 – 17.00
sobota, neděle, svátek: 13.00 – 17.00

5/1/2020

Když se nad ránem rozpustíme v žižkovských ulicích

Palác Akropolis byl v prosinci vždycky dostavením Priessnitz. Letos bájný chrám poprvé hostil Kafka band. Viděli jsme se nedávno v Olomouci, jako by to bylo včera. Přítmí šatny, schovávačka za šálami na pódiu a výlet na ochoz. Oblíbené úhly, playlist znám už nazpaměť. Ples spřízněných duší. Bez tance. Na plátně obrazy, vize a sny, projekce do piva za chvíli na baru. Teď se smí všechno. Lidi se ztrácí, jako my, když se nad ránem rozpustíme v žižkovských ulicích.

1/1/2020

Lukáš Horký: Příběh krajiny na frýdeckém zámku

Často míváš pocit, že tě na tvých toulkách cosi provází a oslovuje. Bloudíš světem, díváš se kolem sebe a to co vidíš, zapisuješ jako do deníku. Dřív než slunce zapadne za horizont, digitální otisk krajiny obalíš do několika slov a zaznamenáš, abys věděl, kde jsi byl. Bezúčelná procházka krajinou a fotoaparát mobilního telefonu. Nejnovější fotografický projekt Lukáše Horkého se představí ve čtvrtek 30. ledna 2020 v 17 hodin na frýdeckém zámku.