Velín opuštěné výdušné jámy vydává po letech své svědectví. Před třiceti lety se tady zastavil čas. (1. května 2018, den: 121/366)

Kolikrát si tady už byl, ani nespočítáš. Ale pokaždé vidíš před sebou ráj. Divokou přírodu, která zde nerušeně existuje desítky let. Proto je tak krásná. (2. května 2018, den: 122/366)

Čekání na déšť. (3. května 2018, den: 123/366)

Strážní budova uprostřed lesa. Oprýskané betonové zdi a místo okna díra, která spíš připomíná nějaký krajinářský obraz. (4. května 2018, den: 124/366)

Příroda kreslí na kraji lesa. Vystouplé kořeny mohutných borovic vystupují z proschlé jarní půdy a tvoří krásné struktury. (5. května 2018, den: 125/366)

Jednoduchost a geometrická strohost výdušné jámy dolu Hlubina má své kouzlo. Svému původnímu účelu už dávno neslouží, ale její současný majitel pro ni chystá nový život. (6. května 2018, den: 126/366)

Masarykovo údolí vyhlíží déšť, který nakonec přišel. Vydatná sprcha zalila vyprahlou půdu, ale pak se stejně mraky rozplynuly a bylo po dešti. (7. května 2018, den: 127/366)

Je fascinující, kolik energie je ukryto ve stromech. Stačí trochu slunce a vody a během několika málo dnů se zazelenají a vykvetou. Fotosyntéza je jeden z nejgeniálnějších procesů na zemi. (8. května 2018, den: 128/366)

Smutné memento frýdeckomístecké textilní výroby. Současní akcionáři poslali další historickou budovu k zemi. (9. května 2018, den: 129/366)

Přehrada Olešná chvíli po dešti. Šedavé mraky pomalu mizí a slunce se začíná nesměle odrážet na hladině. Jaro letos přišlo brzy. (10. května 2018, den: 130/366)

Krajina se připravuje na velký zásah. Za pár let tudy budou projíždět tisíce aut. Kontroverzní stavba dostala zelenou. (11. května 2018, den: 131/366)

Desetidenní divadelní maraton odstartoval v Olomouci. Krásně zrekonstruovaný Dům u parku hostí budapešťskou formaci Hodworks. (12. května 2018, den: 132/366)

S Petrem Čtvrčníčkem v Olomouci. (13. května 2018, den: 133/366)

Na skok u Bezručů v Ostravě. Generálka #nejsemrasista_ale (14. května 2018, den: 134/366)

Světelné variace odpoledního slunce. Geometrické abstrakce. Hra stínů a světel v bývalém Jezuitském konviktu v Olomouci. (15. května 2018, den: 135/366)

Netradiční zpracování Jánošíka v podání souboru Divadla Andreja Bagara Nitra. (16. května 2018, den: 136/366)

Cestou... (17. května 2018, den: 137/366)

V nebesích... (18. května 2018, den: 138/366)

Někdy je třeba držet směr, mít něco nebo někoho, co dává tvému životu řád. (19. května 2018, den: 139/366)

Olomoucká nádražácká poetika. Alois Nebel by měl radost. (20. května 2018, den: 140/366)

Scéna Sofóklovy Antigóny z ptačí perspektivy ve výpravě Slovenského národního divadla. (21. května 2018, den: 141/366)

Mraky co nenesou déšť. (22. května 2018, den: 142/366)

Jarní beskydské vrcholy. Tonální řešení obrazu. Čtyři pruhy, čtyři tóny. Jednoduché a krásné. (23. května 2018, den: 143/366)

Kdysi dávno tady jezdil vlak. Opuštěný propustek uprostřed lesa jako memento. Čas všechno zahladí... (24. května 2018, den: 144/366)

Pak jsi křídou pokreslil nebe. Bělavé chomáče rozfoukané po obloze. Jako znamení, že jsi tady byl (25. května 2018, den: 145/366)

Dělnická kolonie z poloviny devatenáctého století si stále udržuje překrásnou atmosféru. V domech se bydlí, pulzuje zde život. (26. května 2018, den: 146/366)

Dotyk víry (27. května 2018, den: 147/366)

Ty a já, uprostřed polí. (28. května 2018, den: 148/366)

Křížem krážem světem. (29. května 2018, den: 149/366)

Ach ty západy slunce. Kýčovité a dojemné i v černobílé. Slunce na chvíli vykouklo z mraků a pak zmizelo za horizont. (30. května 2018, den: 150/366)

Hra světel a stínů. (31. května 2018, den: 151/366)