lukashorky
Menu

září 2019 obrazem...

25/9/2019

Přeplout divoké jesenické kopce a vylodit se na koncertě Kafka Band

Vítr tahá listy po silnici, jako nějaké loutky na špagátu. Léto skončilo sice hned prvního září, ale jeho kousky se na chvíli vracejí a visí ve vzduchu nad Hrubým Jeseníkem. Polední slunce vykukuje mezi stromy a já přejíždím zapomenutými silnicemi přes kopce u Karlovy Studánky. Mám tady svoje zkratky, které se vyhýbají profláknutým cestám, kde teď parkují stovky turistů, co míří na Praděd. Jedu do Jeseníku na festival, na autorské čtení do kina a večer na Kafka Band nahoru do lázní. 

Koncert bude určitě skvělý, asi trochu klidný a zadumaný. Jako tenhle kraj, který mě kdysi učaroval díky Priessnitz. Těším se na kluky a na večírek, co se určitě protáhne do ranních hodin. Na skvělé víno a nekonečné debaty na chalupě za městem, které utne až svítání. Karel Rossman přeplul Atlantik, aby se vylodil v Novém světě. Mně stačí tyhle divoké jesenické kopce a svět blízký mému srdci.

 

Kolem mě jen andělé
S křídly na zádech
Hrají a zpívají
 

24/9/2019

Do centra Jeseníku

Předposlední zářijový víkend se potkali všichni příznivci kultury v Jeseníku. Konal se další ročník festivalu divadla, čtení a hudby s názvem Im centrum / V centru, který navazuje na historickou kulturní a společenskou provázanost mezi Čechy a Němci v bývalých Sudetech. Společné kořeny byly násilně přetrhány po druhé světové válce divokým vyhnáním německého obyvatelstva z pohraničí. Dávné křivdy pomalu mizí a oba národy se opět spojují. Zástupci autorského čtení za českou stranu: Rudiš, Typlt, Tučková nebo nové umělecké centrum „Kokon“ v bývalé knihovně a nakonec Kafka Band. Byl jsem u toho.

23/9/2019

Po prázdninách zpátky v divadle: Zdravý nemocný

Začala nová divadelní sezóna. Jako první titul jsem v Divadle Petra Bezruče fotil Moliéra a inscenaci Zdravý nemocný v režii Vladimíra Morávka. Moje první setkání s Vladimírem bylo v květnu 2009 v Olomouci na Divadelní Floře se svéráznou scénickou montáží textů Václava Havla s názvem Cirkus Havel aneb My všichni jsme Láďa. Dodnes vzpomínám na arénu vystavěnou v Moravském divadle, když jsem vyjevený a vytřepaný mačkal spoušť kdesi ze druhé řady. Všechno bylo nové, neotřelé. Tehdy jsem s divadelní fotografií začínal.