lukashorky
Menu

Archiv

duben 2024
leden 2024
listopad 2023
říjen 2023
září 2023
srpen 2023
červenec 2023
červen 2023
květen 2023
duben 2023
únor 2023
leden 2023
listopad 2022
říjen 2022
září 2022
srpen 2022
červenec 2022
červen 2022
květen 2022
duben 2022
únor 2022
leden 2022
prosinec 2021
listopad 2021
říjen 2021
září 2021
srpen 2021
červenec 2021
červen 2021
květen 2021
únor 2021
leden 2021
prosinec 2020
listopad 2020
září 2020
srpen 2020
červenec 2020
červen 2020
květen 2020
duben 2020
březen 2020
únor 2020
leden 2020
prosinec 2019
listopad 2019
říjen 2019
září 2019
srpen 2019
červenec 2019
červen 2019
květen 2019
duben 2019
březen 2019
únor 2019
leden 2019
prosinec 2018
listopad 2018
říjen 2018
září 2018
srpen 2018
červenec 2018
červen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
únor 2018
leden 2018
prosinec 2017
červenec 2017
prosinec 2016
říjen 2016
duben 2016
prosinec 2015
listopad 2015
duben 2015
říjen 2014
srpen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
leden 2008
prosinec 2007
říjen 2007
září 2007
květen 2007

14/2/2013

Komorní mejdan s Priessnitz

Některé věci se přihodí jenom tak mimochodem. Jako když potkáš starý kámoše v hospodě a najednou je z toho školní sraz, na kterej dorazí i třídní učitelka. To jsou náhody a zvraty, který nevymyslíš dopředu, nenaplánuješ. Už si nevzpomínám, kdo přišel s nápadem udělat výstavu fotek ve StreetCulture. 

Jestli to byl Hvojt nebo Bizzi nebo oba dohromady. Tipoval bych Bizziho, s kterým se znám ještě od dob studií na vysoké v Brně. Je sobota, prosincová zima na Žižkově a město žije zpomaleně. Tramvaje jezdí poloprázdné, hlavy schované v šálách a čepicích. Je předvánoční sobota roku 2012, chvíli po poledni a auto blbě startuje. Jedeme domů.

Střih. Podzim 2011. Olomoucký Jazz Tibet a společný koncert s Priessnitz. Domácí meruňka a promile ještě ze včerejška. Zvučil Dan. Hrát před klukama je vždycky událost, zvlášť když ti Jaromír po koncertě klepe na rameno – že prý nám zazpívá vokál, až budeme něco nahrávat. Ale to se přece jen tak říká. Slova do větru aby řeč nestála. V uších mi ještě rezonují refrény z Freiwaldau. Vítr fouká a rozlitý pivo se ztrácí v prasklinách kamenný noční ulice.

Střih. Jaro 2012. Žižkovský Streetbar, hluboko po půlnoci. Mám první volný večer. Připadám si jako po té nejhorší šichtě. Na prstech puchýře, kosti přelámaný od novejch basovejch postupů. Amák má zvláštní dar lidi nadchnout, totálně rozházet a přesvědčit, že je všechno naprosto v pohodě. Propustil nás ze studia trochu dřív. Mířím na Žižkov. Stojím u baru s pivem a fotím si logo nad barem. Bavíme se s Hvojtem o novým EP a taky o výstavě, kterou tady konečně uděláme. Priessnitz za scénou a deníkový záznamy z turné. Malý fotky nalepený na zdi. Jako v pokojíčku, když jsem v pátý třídě lepil Depešáky zubní pastou na zašedlou omítku. Bude to komorní a v rámci vernisáže zahrajeme pár věcí s Downbelow. Zahájí to Jaromír z Priessnitz, který se se ukázal dnes ve studiu a nazpíval slíbený vokál. Vzletná slova vypuštěná do větru vloni v Olomouci chytla správný směr.

Střih. Pátek 7. prosince 2012. Harmonogram se povedlo dodržet. Já s Tomášem jedeme dřív, potřebuju ještě nainstalovat fotky. Zbytek Downbelow a Petr Kružík z Priessnitz vyrážejí později. Výstavu měl zahájit jenom Jaromír, ale kromě Petra dorazí ještě Zdeněk, takže Priessnitz budou skoro kompletní. Co víc si přát. Fotky visí, pivo teče, panáky taky. Zvučíme a ve dveřích se zjevuje K2. Čekal bych všechno, ale tohle… Přijel z Jeseníku přes půl republiky, s basou v ruce, že prý tady někde hrajou Priessnitz. Tak tu „komorní“ výstavu zahajuje Jaromír a kompletní Priessnitz začínají svůj set. Potichu a pomalu. V hlavě se mi promítlo celý jejich turné. Letím si kamsi vysoko, přes všechny patra tohoto činžáku. Pryč ze Žižkova, na dalekou planetu a k tomu hraje akustická hymna všech citlivých a zbloudilých duší. Pivo jako palivo do trysek. Raketa letí skrz všechny meteorický roje. Černým vesmírem se nesou tóny, natruc všem slunečním erupcím. Některé věci se přihodí jenom tak mimochodem. A ty víš, že žiješ.

Z malé výstavy se stal dvojkoncert Priessnitz a Downbelow. Ono tady moc nešlo o muziku, vlastně ani o fotky, i když byla vernisáž. Jsou to právě ty malý věcí, který ti zůstanou zakódovaný napořád. Večírek co se proměnil v pořádný mejdan, rozhovor do rádia a Jaromír co měl v deset odejít a taxíka nakonec volal v pět ráno. S Ajvou, ségrou Bizziho o životě a plánech, Priessnitz, Paskvilu a Streetculture, který s Jirkou Malinou založila. Pak už noční Žižkov, přesun na hotel a vzpomínka na Klevku. Nad ulicemi se nese zvláštní energie, jako mraky před červencovou bouřkou. Jenom natáhnout ruce, vysoko nad sebe a zkrotit ji a nacpat do všech pórů.

Je sobota, prosincová zima na Žižkově a město žije zpomaleně. Tramvaje jezdí poloprázdné, hlavy schované v šálách a čepicích. Je chvíli po poledni a auto blbě startuje.

12/2/2013

Rozhovor v B-TV

O muzice a Downbelow s Lukášem Horkým a Davidem Kopřivou v rozhovoru pro b-tv. Dnes přes polednem na www.b-tv.cz.