30/5/2012
Mezina
Už se pomalu stmívá. Na vyprahlém asfaltu kapky mizí rychle. Sedím na břehu a bosýma nohama dělám kola na hladině. Cesta nekončí. Vine se do hlubin. Připomíná dávný časy, kdy se tudy proháněly auta. Jezdily po ní autobusy s výletníky do jesenických kopců za výhledy, ale co stojí přehrada, ztratila svůj směr. Příroda si prý vždycky zvykne. Smíří se s našimi zásahy a život se do mrtvých míst stejně vrátí. Vnímám klid, ticho.
Přemítám minulý dny v hlavě. Zážitky ze studia, remix od Kružíka, vokály od Jaromíra a teď Jezero, loďka a hlubina. Kruh se uzavírá. Vzpomínám na leden a první hudební skicy, na první preproduction a zlomený prsty od nových basových postupů…
Obraz jako z pohlednice. Kýčový zapadání, stejně dojímá. Zpomaluje čas a pouští slzy do holčičích klínů. Další epizoda za náma. Nový materiál, nový Downbelow a zase chceme měnit svět… Po kolikáté? Mezitím vítr posunul mrak až za kostel. Mám chuť se za ním rozběhnout.
Mezina, středa 30. května 2012
