Včera byla v sále Břetislava Bakaly slavnostně zahájena brněnská část festivalu Jeden svět 09 (festival dokumentárních filmů o lidských právech). Hlavními hosty byli Olga Somerová a Jindřich Štreit. Pro organizátory jsem vytvořil fotografický report.

This heavy heart | Heart that I carry | Still holds the weight of you | And when I fall | As I always do | I'm crushed by the absence of you

Předpokládal, že je to pryč, dávno zapomenuté, ale teď to zase duní v uších. Vrací se stejné brnění kamsi do kostí. Zelená lavice hned u dveří bývala pro tyto chvíle posvátná. Sedí celý v černém a kouká na zaměřovací kříže na tabuli, který před chvílí nakreslil. Tehdy myslel, že to tak má být, tehdy věděl, že to tak má být. Porodil si svého anděla, aby zdůvodnil svou vlastní existenci.

Sedím se Sylvou Lauerovou a povídáme si o její první knize – Hračce. Polemizujeme nad obsahem, jako ostatně vždycky, když se potkáme. Bavíme se o dalších plánech. Sylva otevíra projekt Michael2007. Básnická sbírka na andělské téma. Součástí projektu bude i velká výtvarná výstava, což mne zajímá. Chtěl bych se zapojit, chtěl bych se inspirovat poezií a interpretovat text skrz fotografie.

fallen angel head crashes dead out of control lost memories staircase twists darker rooms lit with left out toys after playing men changes toys into tools twisted playthings on the staircase fools whose weapons represents the killing game who taught the killing game?

Otevírá staré rány, nezvané dámy, šrámy z dávných nočních můr. Už nebolí, spíš inspirují. Dřív to bylo peklo – muselo být, jinak by se nic nepohnulo. Nedělal si iluze o tomto světě. Ne, nerezignuje. Hledá, jestli alespoň něco smysl má. Už dávno nevěří na spasení a záchranu, protože všechny pokusy stejně dopadnou nezdarem.

Mám před sebou několik Sylviných básní a snažím se najít společný jazyk. Rád bych podpořil její slova vizuální interpretací, ale skřípe to. Vracím se zpátky a vzpomínám na anděla, zrozeného kdysi na střední škole. Ten byl předem odsouzen k neúspěchu, ztvořený jen pro svůj pád. Jako by to bylo včera. Ve starých denících hledám duševní základ pro svůj projekt. Původní plán na pouhý výklad poezie se vzdaluje a básně Sylvy zůstávájí víc a víc v pozadí.

Vždycky když míříš dopředu, musíš se občas ohlídnout zpátky. Často se ohlížím. Často sním. Někdy mám z toho strach, to tak bývá. Už s tím umím žít.

Schovával se za slovy, kterými chtěl popsat nepopsatelné. Vytvořil vlastní svět, obehnaný vysokou zdí. Zaklapl zámek, všechno je bolavé a unavené. Má co chtěl, stal se oběťí své vlastní zatvrzelosti a něco se uvnitř posouvá.

weather turning towards a storm broken down road continue on coexistance imitating paradise unlike any seen moist has been dancing crazy overcast ash grey wording constantly pushing pulling pushes away

Vrcholí letní šílenství. I když slunce moc nepálí, projevují se srdeční erupce. Utíkám na pár dní do hor. Mám tam azyl a klid na práci. Nekonečné louky jesenických svahů poskytují tolik potřebnou svobodu a anonymitu. Jsou místa, kde za celý den nikoho nepotkáš. Obyčejně tady poslouchám Priessnitz, protože Priessnitz jsou Jeseníky a Jeseníky a Priessnitz mám rád. Kapela je rozprášená po celé republice a jejich hudba je jiná, ale pořád k tomu kraji patří. Ale teď hraje úplně něco jiného, to ještě vnímám.

Základní myšlenka celého souboru dostává konkrétní rozměry. Andělé jako symboly záchrany? Ach jak blízké, ale marné. Je mi to líto a chce se mi brečet. Pořád dokola. Význam stejný, jen forma po každé jiná. Bláznivý rituál hledání falešných jistot, jenom nevím, kolik času ještě mám.

Opouštím jeseníky s jasným scénářem, zbývá zajistit tým. Pozice vizážistky i stylistky je jasná. S Pavlou a Stáňou si dobře rozumíme, což je pro tuto práci nejdůležitější. Anděly jsem vybral ze svých kamarádek. Vlastní fotografování trvalo pár dlouhých dní a nocí. Pocity radosti a blaženosti střídaly flustrace a deprese z toho co dělám. S odstupem teprve zjišťuji, jak silný téma jsem otevřel. Nic naplat, karty jsou rozdány. Stálo to spoustu síly, ale rodí se další plány. Jestli se z toho nezblázním, tak za několik měsíců…

Soubor {%Static(20%%„Angels May Fall“)%} je volně inspirovaný básněmi Sylvy Lauerové. Devět klíčových básní, děvet fotografiíí.

Andělé mně lákají už od střední školy. Hledání vyvolených jedinců, schovávání se za symboliku a metafory. Logické vyústění situace, kdy se nové chápání a pohled na svět dostávalo do mé hlavy. S úsměvem někdy vzpomínám na pózy, na podepisování písemek pod pseudonymem the Last Fallen Angel L 242 nebo oblékání do černého a bojkotování výuky Českého Jazyka.

Teď po letech jsem měl příležitost se k tomuto tématu vrátit. Vytáhnout na povrch staré, dávno zapomenutelné úvahy a vyjádřit se přes fotografie. Soubor „Angels May Fall“ je volně inspirovaný básněmi Sylvy Lauerové. Devět klíčových básní, děvet fotografiíí.

Se Sylvou spolupracuji už dlouho. K její prvotině – erotickému románu Hračka jsem vytvořil celý vizuální styl. Odvážný motiv plakátů – ženská paže zavěšená na nahém mužském tělě – měl za následek zákaz výlepu plakátů v ostravské a brněnské veřejné hromadné dopravě. V období realizace Hračky mne Sylva oslovila, jestli se nechci zapojit jako fotograf do nového projektu Michael2007.

Začal vznikat nový soubor „Angels May Fall“.

Projekt Michael2007

Bára Basiková mluvila o lásce a monsignore Tomáš Halík o vztahu víry a umění. Slovo jako inspirace hudby a výtvarného umění, výstava obrazů, kreseb, prostorových koláží, oděvu, šperku a fotografií ve výtvarných reflexích na poezii.

V pondělí dne 8. září byl v místě konání Pražského bienále českého výtvarného umění a Czechdesign bloku – hale Thámova 8, v Praze – Karlíně zahájen vernisáží umělecký projekt Michael2007.

Kmotrem projektu se stala Bára Basiková a duchovní podporu poskytl monsignore Tomáš Halík. Na vernisáži jsme uvítali Annemarie Lang, ředitelku pro mezinárodní umělecké projekty Schauspielfrankfurt Deutschland, režisérku Irenu Pavláskovou, herečku Yvettu Blanarovičovou a Zdeňka Podhůrského, zpěváka Janka Ledeckého, skladatele a hudebníka Marco Pillu a krále českého soundtracku Varhana Orchestroviče Bauera.

Výtvarné reflexe na devět klíčových básní sbírky Michael2007 na výstavě představili:

• Český oděvní designér Jakub Polanka,
• šperkař Zdeněk Vacek,
• fotograf Lukáš Horký,
• OLO – fashion stylist a visual artist,
• malíř Vladimír Houdek,
• MARIE – První dáma pražského street artu.

Hudbu k poezii složil hudební skladatel Pavel Zemek – Novák. Improvizaci na jeho dílo na vernisáži představil přední český violoncellista Jiří Bárta. V recitaci úryvků z básnické sbírky Michael2007 se představil dr. Miroslav Kovařík, Špička uměleckého přednesu České republiky a pedagog Literární akademie Josefa Škvoreckého.

Výstava byla zakončena v neděli 5. října 2008, projekt Michael2007 však pokračuje dále. Uvídime, kde se opět ukáže.