lukashorky
Menu

Archiv

duben 2024
leden 2024
listopad 2023
říjen 2023
září 2023
srpen 2023
červenec 2023
červen 2023
květen 2023
duben 2023
únor 2023
leden 2023
listopad 2022
říjen 2022
září 2022
srpen 2022
červenec 2022
červen 2022
květen 2022
duben 2022
únor 2022
leden 2022
prosinec 2021
listopad 2021
říjen 2021
září 2021
srpen 2021
červenec 2021
červen 2021
květen 2021
únor 2021
leden 2021
prosinec 2020
listopad 2020
září 2020
srpen 2020
červenec 2020
červen 2020
květen 2020
duben 2020
březen 2020
únor 2020
leden 2020
prosinec 2019
listopad 2019
říjen 2019
září 2019
srpen 2019
červenec 2019
červen 2019
květen 2019
duben 2019
březen 2019
únor 2019
leden 2019
prosinec 2018
listopad 2018
říjen 2018
září 2018
srpen 2018
červenec 2018
červen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
únor 2018
leden 2018
prosinec 2017
červenec 2017
prosinec 2016
říjen 2016
duben 2016
prosinec 2015
listopad 2015
duben 2015
říjen 2014
srpen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
leden 2008
prosinec 2007
říjen 2007
září 2007
květen 2007

6/10/2016

Budovy zůstaly a je na nás, jak s nimi naložíme

„Horkého fotografie zaznamenávají jednu z posledních stop kulturního fenoménu tradičních továren. Díky jeho fotografiím se můžeme vžít do pocitu lidí, kteří zde celý život pracovali a nyní jsou svědky zániku významné součásti svého života,“ píše v úvodním slovu fotopublikace Made in F-M Jiří Siostrzonek ze Slezské univerzity v Opavě. A má pravdu. Díky Lukášovi možná pochopíme mnohem lépe, jak hlubokou stopu továrna Slezan ve Frýdku-Místku zanechala.

Rozhovor s fotografem, hudebníkem a vizuálním umělcem Lukášem Horkým.

Lukáši, jak ses vlastně k fotografování slezanských budov dostal?

Když jsem v Opavě studoval na Institutu tvůrčí fotografie, chtěl jsem poslední šicí dílnu ve Frýdku-Místku zdokumentovat v rámci své závěrečné práce. Vytvořil jsem tak autentické fotky poslední směny, které jsem doplnil o záběry různých továrních zátiší – šičce prostě skončila šichta, vzala igelitku a už se prostě do továrny nikdy nevrátila. Tohle bylo neuvěřitelně silné téma. Důkazem budiž fakt, že o fotografie projevilo zájem Muzeum moderního umění v Olomouci i Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku.

Ostatně tyto fotografie můžeme vidět v říjnu v rámci plánované výstavy, že?

Ano. Rád bych výstavu pojal multimediálně. To znamená, že kromě vystavených fotografií bychom připravili i projekci a v sále třeba pustili zvuky šicích strojů jako podkres.

Díky memorandu o spolupráci uspořádala KulturaFM v prostoru Slezanu hned několik kulturních akcí. Vnímáš to jako krok dobrým směrem?

Beru to jako vstřícný krok. Po skončení výroby je vždy těžké najít pro tovární objekty využití. Uvědomme si, že haly z konce 19. století byly postaveny, aby se v nich vyrábělo. Jejich význam v dnešní době spočívá hlavně ve fyzickém – stojícím – odkazu na počátky tovární výroby na frýdecku a místecku. Díky tehdejším průmyslníkům došlo k obrovskému rozkvětu obou měst, ze kterého těžíme dodnes. Hlasme se hrdě ke své minulosti. Třeba ve formě krásných opravených budov, co dostaly šanci na druhý život.

Ovšem taková historická přádelna byla i přes mnohé protesty zbourána…

Z pozice občana to vnímám jako zcela nesystémové řešení, protože budova rozhodně nebyla v havarijním stavu a mohla se zachránit. Věřím ale, že se současní akcionáři Slezanu poučili ze svých chyb, důkazem budiž právě využívání ostatních budov pro kulturní využití. Chci věřit, že tomu tak bude i v budoucnosti.

Kulturní akce ve slezanských budovách měly každopádně velmi kladný ohlas. Kterou sis užil nejvíce ty osobně?

Skvělé bylo třeba Pivohraní, a to nejen proto, že jsme tam s Downbelow sami hráliJ. Celý areál mi připomněl Dolní oblast Vítkovic. Dokážu si tam příští rok představit třeba Sweetsen fest.

Třeba se tvé přání splní, protože spolupráce mezi Slezanem a městem bude pokračovat i v roce 2017. Máš ještě nějaké další tipy, jak opuštěné budovy využít?

Silně tady chybí muzeum textilního průmyslu, ale o tom už se snad jedná. Postrádám tadyurčitý lokální patriotismus. Lidi v těch továrnách pracovali celý život, mnohdy v rámci generací, a teď vidí ruiny. Vidím tady jasnou výzvu v podobě propojení industriálního prostředí s kulturními a sociálními potřebami občanů našeho města. Budovy zůstaly jako milníky doby začátku industrializace. Je jen na nás, jak s nimi naložíme.

za rozhovor děkuje Filip Šimeček

6/10/2016

Fotografický soubor Slezan se představí v rámci výstavy Slezan ve Slezanu

Lukáš Horký: Slezan. Subjektivní fotografický soubor, který dokumentuje poslední dny šicí dílny frýdeckomístecké textilky, se představí v rámci výstavy Slezan ve Slezanu. Vernisáž v sobotu 8. října 2016 v 17 hodin / ul. Těšínská 2292 / Frýdek-Místek.