lukashorky
Menu

Archiv

duben 2024
leden 2024
listopad 2023
říjen 2023
září 2023
srpen 2023
červenec 2023
červen 2023
květen 2023
duben 2023
únor 2023
leden 2023
listopad 2022
říjen 2022
září 2022
srpen 2022
červenec 2022
červen 2022
květen 2022
duben 2022
únor 2022
leden 2022
prosinec 2021
listopad 2021
říjen 2021
září 2021
srpen 2021
červenec 2021
červen 2021
květen 2021
únor 2021
leden 2021
prosinec 2020
listopad 2020
září 2020
srpen 2020
červenec 2020
červen 2020
květen 2020
duben 2020
březen 2020
únor 2020
leden 2020
prosinec 2019
listopad 2019
říjen 2019
září 2019
srpen 2019
červenec 2019
červen 2019
květen 2019
duben 2019
březen 2019
únor 2019
leden 2019
prosinec 2018
listopad 2018
říjen 2018
září 2018
srpen 2018
červenec 2018
červen 2018
květen 2018
duben 2018
březen 2018
únor 2018
leden 2018
prosinec 2017
červenec 2017
prosinec 2016
říjen 2016
duben 2016
prosinec 2015
listopad 2015
duben 2015
říjen 2014
srpen 2013
únor 2013
leden 2013
prosinec 2012
listopad 2012
říjen 2012
srpen 2012
červenec 2012
červen 2012
květen 2012
duben 2012
březen 2012
leden 2012
prosinec 2011
listopad 2011
říjen 2011
září 2011
srpen 2011
červenec 2011
červen 2011
květen 2011
duben 2011
březen 2011
únor 2011
leden 2011
prosinec 2010
listopad 2010
říjen 2010
září 2010
srpen 2010
červenec 2010
červen 2010
květen 2010
duben 2010
březen 2010
únor 2010
leden 2010
prosinec 2009
listopad 2009
říjen 2009
září 2009
srpen 2009
červenec 2009
červen 2009
květen 2009
duben 2009
březen 2009
únor 2009
leden 2009
prosinec 2008
listopad 2008
říjen 2008
září 2008
srpen 2008
červenec 2008
červen 2008
květen 2008
duben 2008
leden 2008
prosinec 2007
říjen 2007
září 2007
květen 2007

říjen 2019 obrazem...

26/10/2019

Nezvěstný ve sněhobílém moři

Babí léto je už dávno pryč a podzim vládne pevně nad městem. Znatelně se ochladilo, dny se zkracují a vítr fouká studený. Jedu z Frýdku. Nespěchám. Když po několika málo kilometrech dálková světla narazí na nepropustnou bílou zeď, musím zpomalit. Středová čára prázdné silnice mizí v mlze, která mě opouští až těsně před Olomoucí. Počasí spíš na čaj u rozehřátých kamen u nás v Jeseníkách, ale já mířím na Kafka Band a v hlavě mám jejich nedávný koncert v Lázních. 

Komorní atmosféra klubu Jazz Tibet vyplavuje staré vzpomínky na Aloise Nebela a náš koncert Downbelow před Priessnitz. Tehdy se večírek protáhl až do ranních hodin a já pak dospával ještě na nádraží při čekání na spoj domů. Dnes naštěstí řídím a černé díře s názvem Veritgo se pro tentokrát vyhnu obloukem. 
 
Je vyprodáno. Narváno až k baru, dostat se k pódiu raději nezkouším. Klidný set ruší jen pár žvanilů za mnou, kteří evidentně nepochopili, na co přišli a naštěstí je včas kdosi okřikl. Sledoval jsem Cladovy projekce, myslel na Kafku a taky na Priessnitz a hory. Jak je to všechno propojené. 
 
Po koncertě se utvoří diskuzní kroužek na baru, kterému velí Jára Rudiš. Probíráme všechny bolesti světa a domlouváme autorské čtení za rok v Opavě. Pak se povídání stáčí na Sudety a na Rudolfa Rittnera z Kozího hrádku. Vyzpovídám Janu, co o něm napsala disertační práci. Odcházím asi na třikrát, ale vidina dlouhé půlnoční cesty na chalupu přemůže touhu dát si pivo a zůstat do rána. Však se tady za pár týdnů zase potkáme a tentokrát přivezu i Petra Kružíka.
 
Sotva se rozloučím s Olomoucí, obklopí mě zase mlha. Nekonečná mlha. Stejně hustá a těžká, jako před několika hodinami. Jako by v ten den byla Olomouc jediným světlým bodem na mapě. Osamocený maják v sněhobílém moři. Kdesi v dáli se tyčí útes Hrubého Jeseníku a já zanedlouho dopluji do lesů, kde hučí potok a nahoře nad stromy vykukují hvězdy.


20/10/2019

Víkend na vlně kytar i folklóru

V pátek večer jsme se s Downbelow ukázali v Rožnově pod Radhoštěm na tradičním jarmarku. Měl jsem obavy, jak náš rokenrol valaši přijmou, ale vše dopadlo dobře. Hrálo se fajn a zkusili jsme i novou věc, kterou chystáme s Petrem Kružíkem na novou nahrávku. Petrův rukopis je jasný a tak mi z toho leze trochu Priessnitz. Sobota patřila folklóru a souboru Grunik, pro který jsem připravil projekce k jejich novému programu věnovanému Věrce Šejvlové. Jeden den s basou na pódiu, druhý zavřený ve zvukařské kabině s projektorem. Prostě tvůrčí víkend se vším všudy.

7/10/2019

Zmizelé město – po stopách zapomenuté historie Frýdku-Místku

Nový projekt dvou Frýdecko-Místeckých patriotů Lukáše Horkého a Jaroslava Kocince s názvem Zmizelé město se slavnostně představí v pátek 11. října 2019 v 16:00 v ulici Revoluční poblíž čísla popisného 1280 ve Frýdku-Místku. Záměrem obou autorů je vytvořit fyzickou síť bodů – cedulí, které budou připomínat pozapomenutou historií města Frýdku-Místku. U každého objektu bude rovněž krátký popis s odkazem na webovou stránku, kde si může zájemce přečíst podrobné doplňující informace. Tato otevřená platforma by se měla postupně rozrůstat o další místa. 

„Chtěli bychom připomenout důležité, ale často opomíjené milníky několika generací lidí spojených s naším městem. Cítíme potřebu vyjádřit se k naší minulosti, která nebyla často růžová,“ říká jeden z autorů projektu Jaroslav Kocinec.

První zastavení Zmizelého města odkazuje na židovské památky a stojí symbolicky jen pár desítek metrů od místa, kde byla v noci z 13. na 14. června roku 1939 vypálena židovská synagoga. Je až s podivem, že k dnešnímu dni neexistuje ani jeden důstojný pomník, který by tuto nešťastnou událost připomínal. Právě tuto skutečnost se snaží autoři projektu napravit. V pátek 11. října 2019 v 16 hodin bude odhalena železná cedule s pořadovým číslem jedna.

„V nejbližší době se mapa rozroste o připomínku Adolfa Landsbergera – jednoho ze zakladatelů textilního průmyslu ve Frýdku a Místku nebo připomene osobnost architekta Jaroslava Čermáka, který byl v poválečných dnech roku 1945 za nejasných okolností brutálně ubit lopatou,“ přibližuje další plány druhý z autorů fotograf Lukáš Horký, který je zároveň autorem originálního provedení vizuální podoby celého projektu.