27/12/2011
Končí to stejně, jak před rokem začalo
Návraty jsou vždycky fajn. Jako domácí papuče, i když jsou prošlapaný a děravý skrz na skrz. Rád do nich lezeš. Rád lezu do stejný řeky. Sníh už nepadá, spíš se rychle vsakuje a postupně mizí, až se kolem Olomouce ztrácí úplně. Rád recykluju. Zvláštní schizofrenie. Je prosinec a za okny začíná jaro. Brno rovně, Hradec Králové doprava. Chvíli váhám, jestli nezatočit volantem. Strhnout kolem času a změnit směr. Před rokem jsem zatočil. Ale to byla větší zima a vánoční večírek duněl Smetanovými sady v Jeseníku.
„Až skončí tahle zima a zlomí se ledy, vylejí se řeky z břehů…“
Mířím na Brno a venku je krásný stmívání. Mění se světlo, co se dere z mraků a nedělá stíny. Všechno je víc slavnostní, uhlazený, možná i trochu melancholický, jako když Josef Sudek fotil Smutnou krajinu někde na severu. Uháním po dálnici, koukám kolem. Slunce už dnes není potřeba, však ho bude dost, až se den zase protáhne.
Improvizovaná minuta ticha za zesnulého prezidenta. Jaromír a Jára Rudiš v opravdovém objetí. Trochu vyhlášeného kebabu od vedle, pár řízků z rautu a guláš s chlebem. Nacpat se do plnýho, ať tělo dlouho vydrží a nezlomí se moc brzo. Playlist byl přeškrtaný, zkrácený, aby se vlezli taky Lesní zvěř a Radium.nfo. Fajn, slyšet to celý zase pohromadě. Jako za starejch kolejních časů. Ani jsem moc nefotil, spíš koukal, poslouchal a nalíval se pivem. Pak šampusem. To když jsme někdy k ránu zapíjeli Havla a Jirku Floriana. Na baru jsem zůstal až do konce. Možná proto, že obsluhovala Dominika, náš hlas z Downbelow projekcí, možná kvůli puntíkovanýmu triku a zvláštní debatě o fotce a audiovizuální komunikaci.
Končí to stejně, jak před rokem začalo. Černobíle.
Priessnitz, Fléda
Brno, 22. prosince 2011
