Před Šumperkem se nám otevře nádherný výhled na hory, zvlněné křivky tě vábí z dálky a ty víš, že jsi zase doma. Pravá zima však začíná na sedle. Teplota klesá k bodu mrazu. Všude kolem divoké a nedostupné kopce. Husté lesy, strmé skály, plochy na kterých se prohání jen zvěř a člověka bys tady hledal marně. Proto mám Jeseníky rád. Nejsou pro každého, ale pokud se ti jednou dostanou pod kůži, už nepustí.

Brzy se bude stmívat
Na Pradědu je pořád zima
a sníh sleze až na konci dubna

O půl třetí jsme na místě. Chystá se sál a zvuk. Lukáš Morávek si zapomněl doma kytaru a tak pro ni jedu až do Javorníku. Vracím se právě v čas. Do koncertu zbývají dvě hodiny. Řízek v backstage, pár Plzní a chvíli po osmé začíná měsíc beznadějně vyprodaný koncert. Za okny sněží a v okolních lesích se zjevují nymfy a gnómové. Jaromírův zpěv vylákal permoníky z jeskyní a zapomenutých štol. V půli koncertu za mohutných ovací přichází Petr Kružík a začíná set Priessnitz. Děláže, Na sever od ráje, Mimosezóna. Zpívá celý sál. Od Mechového jezírka ze tmy kráčí pastýř Gill, který bloudí Jeseníky a drží ochranou ruku nad horaly a poctivými lidmi tohoto kraje. Ještě pár tónů, pár vzletných vět a jde se spát.